Načítám.......

 

Rozhovor s brankářem Jakubem Šimanem

https://www.fotbaldomazlice.cz/wp-content/uploads/2014/08/Jakub-Šiman-e1509828463291.jpg

Dnes vám přinášíme rozhovor s mladým brankářem Jiskry Domažlice Jakubem Šimanem.

Tento bezesporu talentovaný gólman se za svou dosavadní kariéru dostal do širšího kádru A mužstva FC Viktoria Plzeň. Nebyl daleko od angažmá v Celtic Glasgow, nakoukl i do reprezentace ČR. V rozhovoru se společně vracíme k jeho působení nejen v Jiskře Domažlice. Jakub má před sebou novou výzvu, o které se zde mimo jiné také dočtete.

Jakube, vzpomeneš si na tvůj první start v dresu Jiskry Domažlice?

Ano vzpomínám si. Úplně poprvé jsem chytal v Postřekově koncem června 2014 proti Viktorce. Prohráli jsme 8:1 a hned potom v přátelském utkání v německém Lamu v témže roce, když trénoval trenér Purkart. V tomhle utkání jsme za Jiskru mimo jiné poprvé nastoupili já a Martin Hrubý, který ve druhém poločase vstřelil vedoucí gól. Přes naše šance hlavně v prvním poločase se domácím povedlo v závěru zápasu z penalty vyrovnat na konečných 1:1.

Jaké byly tvé fotbalové začátky?

Začínal jsem v  pěti letech u nás doma na vesnici v Holoubkově. Trénoval nás můj táta a musím říct, že mu vděčím za všechno, co jsem zatím ve své fotbalové kariéře dokázal a doufám, že ještě dokážu. I přesto, že v brance nikdy nestál, dokázal mi vždy poradit a připravit trénink, tak jako by ho dělal opravdový profesionál. Nebýt táty, nikdy bych fotbal nehrál na tak vysoké úrovni. Za to mu moc děkuji.  Z Holoubkova, kde jsem začínal, jsem odešel do Rokycan, kde jsem prošel jak přípravkou, tak i začátkem mladších žáků. Poté přišel můj přestup do Viktorie Plzeň do kategorie U13 a postupně jsem prošel všemi kategoriemi. Měl jsem to štěstí projít si mládežnickou reprezentací od kategorie U16 až po U19. Nejlépe vzpomínám na zápas s Itálií, kde jsme měli hotel přímo v horách. Byl to skvělý zážitek hrát na hřišti uprostřed hor. Zápas se vydařil a skončil 1:1.  Asi největším zlomem mé kariéry mohl být přestup do Celticu Glasgow. V osmnácti  letech si mne vyhlédli zástupci Celticu a já tak jel na desetidenní zkoušku do Skotska. Byl to opravdu jiný svět. Je to největší klub celého Skotska a opravdu funguje dobře. Měl jsem to štěstí účastnit se zápasu Ligy Mistrů proti Spartaku Moskva, kde Celtic zvítězil a postoupil tak do osmifinále LM. Vzpomínám, že mi volal agent, že mají zájem a za tři dny odjíždím. Nakonec se kluby nedohodly a já zůstal v Plzni. Na druhou stranu jsem úspěšně odmaturoval.

 

Trénovalo tě mnoho trenérů. Kdo ti nejvíc pomohl?

Svým způsobem jsem si od každého trenéra něco vzal. Je těžké vybrat nějaká jména. Určitě ale zmíním Martina Ticháčka, který mi neskutečně pomohl jak po brankářské, tak i po psychické stránce. Je to člověk, který si prošel vším možným ve své fotbalové kariéře. Bohužel jeho fotbalovou kariéru brzdila zranění, a proto se vrhl na tu trenérskou. Nyní trénuje s trenérem Vrbou v ruské Machačkale a jsem si jistý, že to není jeho trenérský vrchol. I přesto, že má v Rusku spoustu práce, jsme v kontaktu téměř denně. Držím mu palce, stejně jako on je drží mně.


Na snímku jsou: zleva Martin Ticháček, Jan Švihořík, Petr Mužík a Jakub Šiman. Foto: J. Pojar

 

Sezóna 2015/2016 byla tvoje první v Jiskře. Jaká pro tebe byla?

Byla to moje první sezóna mezi dospělými. V týmu jsem byl nejmladší, ale kluci mne přijali ihned bez problému. Přišel jsem do Domažlic v době, kdy začínal svou trenérskou kariéru Pavel Horváth. Bohužel pro nás, bohudík pro Viktorku, u nás Horvi skončil po dvou odehraných kolech. Trenérů se vystřídalo hned několik. Od trenéra Matejky přes duo Michálek – Vaigl až po Jiřího Skálu. S každým trenérem jsem měl dobrý vztah a jsem rád, že jsem pod všemi trenéry hrál pravidelně. Skončili jsme na 6. místě, což není tak špatné, ale určitě jsme chtěli být výš.

Byla to pro nás zvláštní sezóna. Vystřídali se zde Horváth s Matejkou, dále jedno utkání vedli Jiskru Fořt a Štrunc. V září 2015 mužstvo převzali Michálek a Vaigl. Čekal jsi, že v zimě přijde nový trenér?

 

Musím říct, že jsme to tušili tak nějak všichni. Trenér Vaigl byl již předem domluvený na spolupráci s Tachovem a trenér Michálek už sám trénovat nechtěl. To, že přijde trenér Skála, jsme brali velice pozitivně, protože je to zkušený trenér, který působil u áčka Viktorie Plzeň. Po dobrém vstupu do soutěže na nás padla ,,deka”. Prostě se ti nedaří, i když moc chceš. Měli jsme problém uhrávat dobré výsledky. Určitě si nemyslím, že to bylo únavou. Na poměry 3. ligy jsme velice dobře fyzicky vybavené mužstvo díky letní přípravě pod trenéry Horváthem a Matejkou. Závěr podzimu, až na poslední zápas v Zápech, kde je to vždycky ,,složité”, jsme zvládli dobře a páté místo nebylo tak špatné umístění.

 

Potom přišel už zmíněný trenér Jiří Skála, kterého jsi dobře znal z Plzně. Jaká byla příprava na jarní sezónu, její průběh, konečné umístění a odchod kouče?

 

Přípravu jsem začal s juniorkou Viktorky, která měla oba brankáře zraněné. Ve druhém zápase jsem blbě spadl na bok a měsíc marodil. Poté jsem se mohl konečně vrátit do Domažlic. Po vynikajícím vstupu, kdy se vyhrálo 7x v řadě přišly tři porážky. Bylo to náročné dostat se zpět na vítěznou vlnu. To se nám relativně povedlo a bylo z toho 6. místo. Jaro můžeme brát vcelku pozitivně. Hlavně trenér Skála, který se po sezóně stěhoval o soutěž výš do Ústí nad Labem.

 

Mrzelo tě, že trenér Skála odešel? Přeci jenom to byl pátý odchod trenéra v jedné sezóně. Zažil jsi to už někdy?

Určitě ano, ale trenér Skála dostal nabídku z vyšší soutěže a byla by chyba, kdyby takové nabídky nevyužil. Bohužel pro nás to byl další trenér na odchodu a bylo jasné, že hráče to poznamená, když za jednu sezónu trénuje pod pěti různými trenéry. Ve své dosavadní kariéře jsem to ještě nezažil. Je třeba ale říct, že ke změnám trenérů přispěly okolnosti jako například předčasný odchod trenérů Horvátha a Ticháčka do Plzně.

Vzhledem k tomu, že v ročníku 2015/2016 bylo v ČFL 20 mužstev, dohrálo jich jen 19. Šesté místo bylo reálné nebo jste mířili výš?

Šesté místo určitě není špatné, ale všichni víme, že jsme mohli dopadnout lépe. Zbytečně jsme ztráceli s týmy, které nás porazily jen díky našim chybám. V týmu je spousta hráčů, kteří jsou vítěznými typy, a proto jsem si jistý, že jsme chtěli být výš než na 6. místě.

Letní přípravu na letošní sezónu 2016/2017 jsi absolvoval s A mužstvem Viktorky. Jaká příprava byla?

Přípravu s áčkem jsem se snažil si maximálně užít. Pracovat s kluky jako je Matúš Kozáčik a Petr Bolek je pro vás ta nejlepší brankářská škola. Absolvoval jsem s nimi soustředění v Rakousku, kde bylo překrásné prostředí a pak utkání s Karabachem v rámci evropské ligy, což byl také krásný zážitek. Nakonec jsem se ale rozhodl, že bych raději chytal a vrátil jsem se zpět do Domažlic.

Jakub Šiman s Petrem Bolkem vlevo. Foto J. Pojar

Mohl jsi zůstat jako trojka, ale chtěl jsi chytat? Do Domažlic jsi přišel na druhé kolo poháru s Jabloncem. Jak se ti proti nim chytalo?

Ano, už to bylo téměř vyřešené, ale chtěl jsem chytat. Chytalo se mi dobře, zápas jsme se snažili si všichni užít. Tým z první ligy, ještě takového formátu, proti vám nestojí každý den. Myslím, že na to jak silný tým proti nám postavili, jsme se s tím poprali vcelku statečně, a dokonce jsme měli šance dát víc než jeden gól.

Začala nová soutěž a nový kouč Dejmek se rozhodl pro střídání gólmanů – ty a Honza Švihořík. Jak ti změna vyhovovala?

Žádnému hráči nevyhovuje, když nehraje pravidelně. Ovšem každý hráč musí respektovat rozhodnutí trenéra. Proto jsem se snažil vždy udělat maximum, abych trenéra přesvědčil, že patřím do sestavy.

Jaký vztah máte se svým brankářským kolegou Honzou Švihoříkem ?              

Švíha je můj velmi dobrý kamarád. Bohužel ve fotbale může chytat jen jeden, proto je to vždy složité. Musím ale upřímně říct, že si navzájem přejeme úspěch. Někdy se stává, že když jeden brankář nechytá, přeje tomu druhému neúspěch, ale jsem rád, že mezi námi to tak není.

Měli jsme ze začátku těžký los – Jirny, Tachov, Chrudim, Zápy. Proti Tachovu jsi chytal. Dařilo se ti? 

Ano, zápas s Tachovem jsme si užili všichni. Měli jsme jim co vracet, protože jsme s nimi v předchozích dvou zápasech prohráli. Přišlo mnoho diváků, proto byla obě mužstva dostatečně vyhecovaná. Navíc stál na lavičce domácích trenér Vaigl, který nás chtěl porazit. Bylo důležité, že jsme po pěkné kombinační akci, kterou se mi povedlo založit, šli po trefě Dandyho Černého do vedení. Ve druhém poločase jsme i trochu se štěstím přestáli domácí tlak a mohli jsme se radovat ze třech důležitých bodů. Třešničkou na dortu bylo naše čisté konto.

Vypadalo to, že jsme se po dvou úvodních výhrách s Jirny a Tachovem chytili, ale v dalším průběhu podzimu až do odvolání kouče Dejmka jsme měli nevyrovnané výkony. Co si o tom myslíš? Chybělo nám štěstí?

Už v minulé sezóně jsme měli problém s tím, že po dobrém vstupu do soutěže přišly zápasy, které jsme nedokázali zvládnout. Hodně nás mrzí domácí utkání s Benátkami a Benešovem, kde jsme doplatili na neproměňování vyložených šancí. Trenér Dejmek měl situaci těžkou, jelikož 3. ligu ještě netrénoval. Seznamoval se nejen s naší kabinou, ale i s celou soutěží. Navíc jsme domácí zápasy museli hrát na náhradním hřišti. Seběhlo se mnoho věcí, chybělo nám štěstí, a proto musela přijít změna.

Je však paradox, že Dejmkovi nepomohlo utkání s Benešovem, kde jsme soupeře zasypali množstvím šancí, ale nakonec jsme zápas nezvládli. Benešov jsme neporazili dva roky. Proč?

To je prostě fotbal. Jsou zápasy, kdy dáte gól ze všeho, ale jsou i zápasy, kdy víte, že i kdybyste hráli 180 minut, gól prostě nedáte. ČFL je soutěž, kde každý může porazit každého. Jsou týmy, na které umíte hrát, a jsou týmy, na které neumíte najít recept. Věřím tomu, že další zápas už Benešov porazíme.

Vrátili jsme se na náš toužebně očekávaný stadion Střelnice do Domažlic proti Táborsku s novým trenérem Kronďákem. Co se změnilo v tréninku a v zápase?

Změnilo se téměř všechno. Trenér Kronďák je náročný a vyžaduje preciznost a zodpovědnost. Naše hra dostala pravidla a řád. Pomohlo nám i to, že jsme do prvního zápasu nastoupili proti týmu, který byl poslední v tabulce, a tak jsme mohli být pod menším tlakem, než kdybychom hráli s týmem z horních pater.

Závěr podzimu jsme odehráli vcelku dobře. Asi mrzí porážka v Králově Dvoře. Naopak jsme brali body proti favoritům – Hradec Králové, Převýšov. Jak jsi vnímal závěr soutěže?

Zápas v Králově Dvoře se nám celkově vůbec nepovedl. Měla se kopat penalta po faulu na Petra Mužíka, na což se ale nemůžeme vymlouvat. Domácí paradoxně bránili a čekali na naše chyby, kterých jsme bohužel udělali dost a domácí nás nekompromisně trestali. Jak Olympie, tak Převýšov, hrají letos v tabulce nahoře. Oba týmy mají malé hřiště, a tak je fotbal spíše bojovný a celkově náročný. Myslím si, že v zápasech jsme ukázali charakter týmu a zaslouženě si odvezli body navíc. Celkově můžeme hodnotit závěr sezóny pozitivně, ačkoliv to v tabulce nevypadá až tak dobře. Jsme  jedenáctí, ale na druhý tým soutěže ztrácíme 7 bodů, což ve třetí lize není mnoho.

V zimní přestávce před tebou stojí životní výzva – prosadit se do A týmu Baníku Sokolov, kam se v lednu přesouváš.

Ano, jsem rád, že se trenéři Baníku jezdili dívat na zápasy Domažlic a líbil jsem se jim. Na přípravu se těším. Je to další velká výzva. Většinu kluků tam znám, takže věřím tomu, že mi to usnadní. Uvidíme, jak příprava dopadne. Já se budu snažit o to, abych přesvědčil jak kluky, tak trenéry o tom, že do týmu patřím.

V Sokolově mají dva brankáře Belaně a Dvořáka. Je někdo z nich na odchodu nebo tam budete všichni tři? Když se neprosadíš, vrátíš se zpět do Domažlic?

To bohužel není otázka pro mne. Oba jsou výborní brankáři a o to víc si vážím příležitosti s nimi pracovat. Uvidíme, co přinese příprava. Jak jsem řekl, budu se snažit o to, abych ukázal své schopnosti. Pokud by mi druhá liga nevyšla a Domažlice o mne budou mít zájem, vrátím se velice rád.

Trochu odlehčíme. Nemrzí tě, že odcházíš v době, kdy Jiskru a její A mužstvo čekají galeje – zimní příprava pod novým koučem Radkem Kronďákem?

Co jsem slyšel od kluků v Sokolově, nebude to o moc lehčí. Brankáři mají přece jen trochu jiné tréninky. To ale bohužel neznamená, že to bude procházka růžovým sadem.

Jak bude podle tebe vypadat nadcházející jarní sezóna 2017 v Jiskře Domažlice v ČFL?

Myslím si, ba dokonce jsem o tom přesvědčený, že jaro bude zdařilé. Trenér Kronďák kluky připraví určitě dobře. Vypilují se věci, které po nás chtěl už v průběhu sezóny a tým bude šlapat tak, jak má. Doufám, že Jiskra skončí, jak se říká na bedně, což je do třetího místa. Kdyby se povedlo něco víc, byla by to paráda.
Určitě sleduješ, že se na stadionu Střelnice vybudoval nový trávník a roste nová tribuna. Stadion bude v květnu hostit ME žen do 17 let. Co tomu říkáš? Slušela by Domažlicím Fortuna NFL? 

Domnívám se, že vidina druhé ligy je ten pravý důvod, proč se v Domažlicích buduje nové hřiště. Východní tribuna a zázemí hlavně pro mládežnická mužstva v Újezdě u Domažlic. Je dobře, že se v Domažlicích bude konat ME žen do 17 let. Bude to pro klub, město i kraj dobrá reklama, která ho zviditelní, protože, co mám informace, bude se zde hrát jedno semifinále, které má dokonce přenášet renomovaná stanice Eurosport. Je to něco, o čem se nám před několika lety ani nezdálo. Myslím si, že by se mohl zvýšit zájem mládeže o tento krásný sport a vůbec o sportování samotné.

Poslední otázka našeho rozhovoru. Chtěl by sis druhou ligu v Domažlicích zachytat?

Domažlice mi umožnily vstup do velkého fotbalu. Určitě bych si vážil toho, kdyby měly zájem o to, abych byl v týmu, který bojuje ve druhé lize! Pevně věřím, že se jí do budoucna podaří si účast vybojovat, protože hráči, funkcionáři a fanoušci by si to v Domažlicích zasloužili. Na závěr mi dovolte popřát všem krásné prožití vánočních svátků a všechno dobré v roce 2017.


Vizitka brankáře Jakuba Šimana:

Narozen: 7. 1. 1995, Rokycany

Studium: VOŠ elektrotechnická

Přezdívka: Šimi

Oblíbené pití: voda, čaj

Oblíbený hráč: Petr Čech

Oblíbený herec, zpěvák a skupina: Nicolas Cage, Sylvester Stallone, Chinaski, Simple Plan

Oblíbený trenér doma a v zahraničí: Vrba, Mourinho

Oblíbený brankářský trenér: Martin Ticháček

Oblíbený zahraniční klub: Chelsea

Oblíbený domácí klub: FC Viktoria Plzeň

Koníčky: rodina, přátelé a přítelkyně, hry na Playstationu, squash, tenis a v létě beach – volleyball

Fotbalový post: brankář

Číslo dresu: oblíbené: 71 a nosí: 1

Za rozhovor poděkoval Jiří Pojar

Print Friendly, PDF & Email