Načítám.......

 

“Kdo mě zná, ví, že nerad prohrávám”, Petr Mužík

https://www.fotbaldomazlice.cz/wp-content/uploads/2021/05/20210509_182634.jpg

Kapitán fotbalové Jiskry Domažlice by si rád ještě zahrál druhou ligu.

Kapitán, špílmachr, klubová ikona. Je jedno, jak vnímáte kapitána fotbalové Jiskry Domažlice Petra Mužíka, ale fakt, že čtyřiatřicetiletý odchovanec Startu Luby nosí už třináct dlouhých let modrobílý dres chodského klubu je obdivuhodný počin. A stále patří k jeho lídrům a tahounům ve třetí nejvyšší české soutěži. Navíc v dubnové anketě Deníku o nejpopulárnějšího fotbalistu okresu obsadil třetí místo. I jeho trápila fotbalová covidová stopka bez tréninků a zápasů. Blýská se podle něj po dvou nedohraných sezonách na lepší časy?

Jak jste trávil nucenou fotbalovou pauzu?

Hlavně jsem se věnoval rodině. Trávili jsme hodně času na zahradě nebo jsme jezdili po různých výletech. A samozřejmě jsem se snažil udržovat v kondici, ale běhání po lese mě opravdu moc nenaplňuje. Naštěstí jsme se už zase vrátili k trénování alespoň v nějakém omezeném režimu, ale pro mě je absolutně nepochopitelné, že nás nenechají hrát fotbal venku na vzduchu, když mohou chodit lidé do práce do uzavřeného prostoru a testovat se. Tak nechápu, proč my bychom to nemohli dělat stejně jako oni.

V první a druhé lize se ukázalo, že to funguje.

Bohužel pro nás je špatně, že jsme jen těsně o jednu soutěž pod profesionálními soutěžemi, ale jsme zahrnuti pořád do stejné skupiny amatérů jako třeba okresní přebor. I když jsme vlastně poloprofesionálové. V tréninku se snažíme hodně hrát a udržovat kondici, ale když nevíme, kdy budeme moct hrát soutěžní zápas, tak i pro nás je těžké udržet si motivaci.

V MOL Cupu jste proti prvoligové Sigmě Olomouc bez tréninku a zápasové praxe s negativními testy mohli nastoupit (Jiskra byla vyřazena po porážce 1:3 – pozn. aut.).

Pohár v Olomouci jsme po všech stránkách pojali jako nakouknutí do profi fotbalu. A šlo to. Vyjeli jsme vlakem den před zápasem, spali jsme na hotelu, dopoledne jsme měli trénink a odpoledne si zahráli na Andrově stadionu. Prvních 20 minut jsme byli hrozní a byla na nás znát nerozehranost, ale postupem času jsme se do toho dostali a myslím, že jsme byli důstojným soupeřem. Vypracovali jsme si dost šancí a škoda neproměněné penalty, mohli jsme ještě závěr zápasu zdramatizovat. Nemáme se ale za co stydět. Ale postoupit se nám nepodařilo, takže převládá zklamání.

Jak moc vás mrzí, že se po loňské nedohrála ani letošní sezona ČFL?

Je to špatné. Měli jsme to celkem dobře rozehrané.

Mezi druhou ligou a ČFL by měl i tak být zachován postup a sestup. Jak to vidíte?

Těžko říct, kdo z ČFL postoupí. Myslím si, že to bude záležet na hodně okolnostech. Kolik týmů sestoupí z druhé ligy, kolik týmů ji nepřihlásí, a podobně. Necháme se překvapit, možná se tam nakonec představí i nějaké překvapivé týmy.

Třeba Jiskra Domažlice?

Tak pro mě osobně by to byla asi poslední šance jak si zahrát vyšší soutěž, takže já bych do toho šel. A myslím si, že i fanoušci, město Domažlice i celý kraj by si tuhle soutěž zasloužily. Ale samozřejmě to je spíše otázka pro vedení klubu. Vím, že pan prezident Ticháček je maximalista a že o tom bude v případě nabídky postupu hodně přemýšlet.

Jak tedy jako kapitán hodnotíte pouhých sedm odehraných utkání a druhou příčku v soutěži za rezervou pražské Sparty?

První zápas v Písku se nám nepovedl, udělali jsme nějaké chyby a prohráli. Bohužel se nepovedl ten zápas ani rozhodčímu Hájkovi. Další utkání se nám už vydařila a měli jsme vítěznou šňůru, kterou bohužel přerušil až covid. Druhé místo za béčkem Sparty je paráda, zvlášť, když jsme ji doma porazili.

To byl velmi vyhrocený zápas včetně červených karet a inzultací na hřišti. Jak ho s odstupem času vnímáte?

Pořád stejně. Zápas se Spartou měl opravdu všechno, emoce, góly, diváckou kulisu. Bohužel to, co se stalo na hřišti, zastínilo náš skvělý výkon, který o třídu převýšil Spartu. Oni neunášeli, že prohrávají a hráč Gabriel skluzem zezadu chtěl trefit Došláka (Petr Došlý – pozn. aut.), který naštěstí stihl nadskočit. Když se ho šel vzápětí zeptat, proč to udělal, tak dostal pěstí! Já jsem tam přiběhl hned potom a mne chtěl taky trefit, ale minul. Pak už byla mela a strkanice mezi hráči, přiběhl tam i Karel Míčka (trenér brankářů Jiskry – pozn. aut.) a ten zase trefil Gabriela. Sparťané pak asi na dvacet minut odešli do kabin, pak se vrátili, zápas se dohrál a my vyhráli 2:0.

Letos oslavíte pětatřicátiny. Máte ještě pořád fotbalovou motivaci?

Tak motivaci mám pořád. Kdo mě zná, tak ví, že nerad prohrávám. Takže chci pořád vyhrávat, ať je to na tréninku, v zápase, v šipkách, v tenise, prostě ve všem (smích). Pokud budu zdráv a budu mít chuť, tak chci vyhrávat co nejdéle i ve fotbale. A třeba si zahraji i tu druhou ligu.

Jirka Pojar a Petr Mužík

Print Friendly, PDF & Email