Načítám.......

 

Rozhovor z Domažlického deníku R. Babora s J. Pojarem

https://www.fotbaldomazlice.cz/wp-content/uploads/2021/03/Pompi-Jarda-Postrekov-Jikra-Viktorka-2014-1-1280x848.jpg

Jiří Pojar:

“Město a region si druhou fotbalovou ligu zaslouží.”

ROBERT BABOR / DOMAŽLICKÝ DENÍK

Domažlice – Každý fotbalový klub produkuje svoji hru, má svůj charakteristický znak či logo a své klubové barvy. Ale ne všechny kluby k tomu všemu mají i svůj jedinečný hlas…
Že mít hlas není možné? Ale je. Mějme jen trochu představivosti. Určitě si řada fotbalových fanoušků vybaví typický projev hlasatele, po novém řečeno moderátora, na některém stadionu nebo hřišti, který diváky, pokud mohou do hlediště, nezaměnitelným způsobem provází utkáním. V drtivé většině je spíkr, jak se také může nazývat, zároveň i funkcionářem daného klubu a vezměte jed na to, že je to rozhodně pravý fotbalový srdcař. Pro čtyřiačtyřicetiletého Jiřího Pojara, který už přibližně dvě dekády propůjčuje svůj hlas po prvoligové plzeňské Viktorii druhému nejvýše hrajícímu klubu našeho kraje, Jiskře Domažlice v ČFL, to platí dvojnásob.
„Jsem fotbalový srdcař. Doslova!“ komentuje sympatický blonďák s nadsázkou svůj osud, který mu přinesl několik operací srdeční vady, kvůli níž musel hned na začátku skončit s fotbalovou aktivní kariérou. Hlasatelství při domácích zápasech třetiligového mužského A-týmu i duelech ostatních mužských, ženských i mládežnických celků Jiskry však není jedinou ani hlavní činností Pojara ve fotbalovém klubu. Začínal jako kustod a nyní už dlouhá léta pracuje ve výboru, kde má na starosti marketingovou propagaci, spolupráci s médii a řadu dalších funkcionářských povinností. Vidí tak do chodu fotbalové mašinérie jako málokdo.

Kteří hráči domažlické Jiskry se vám za ta léta nejvíce vryli do paměti?

Bylo jich hodně. Například Ivan a Pavel Rybárové, Václav Steinberger, Ladislav Foldyna, gólman Vladimír Jahn, Ladislav Mrvík, Libor Bočan, Antonín Vlček starší, Martin Šot, Jiří Šámal, Michalové Bublík a Tesař… Nerad bych na někoho zapomněl.

A konkrétně proč?

Začnu třeba Ivanem Rybárem. Dříve výborný hráč, nyní trenér a funkcionář, bez kterého si fungování klubu neumím představit. Je srdcař, kamarád, ale i člověk, který se snaží dělat pro Jiskru obrovské množství někdyi neviditelné práce. Díky ní má Jiskra třeba umělou trávu.

Po zápase se Slávií Praha B podzim 2019 po tiskové konferenci zleva Pojar, Vaigl, Hýský, Ticháček , Rybár.

A ti další?

To samé platí o Tondovi Vlčkovi starším. Vláďa Jahn byl na dobu, kdy chytal v Jiskře, naprostý profík. Pamatuji si, že se s ním před zápasem nebylo radno moc vybavovat, jak se soustředil. Po utkání ale s ním byla velká sranda, stejně jako třeba s naším ´postřekovákem´ Petrem Váchalem. Martin Šot zase dovedl pobláznit kabinu i diváky, kteří ho milovali. Podobnou náturu měl Michal Bublík, který byl příkladným
kapitánem a také dovedl vyhecovat mužstvo i publikum.

Vzpomenete si na vtipnou nebo dramatickou historku z vašeho působení v Jiskře?

Drama, na které asi stěží někdy zapomenu, se stalo před prvním utkáním v divizi po 35 letech, kdy jsme hráli doma s Královým Dvorem před obrovskou návštěvou. Zradila nás ale technika a zápis o utkání se podařilo napsat až asi s půlhodinovým zpožděním. Byly to tenkrát strašné nervy, zda se nám povede vůbec zápis napsat. Prostě naše ostuda jako hrom. V utkání ale kluci podali výborný výkon a soupeře jsme porazili 2:0. Králův Dvůr pak podal protest, disciplinárka mu dala za pravdu, zápas zkontumovala a tři body přiznala jemu. Jenže my jsme proti rozhodnutí podali odvolání a revizní komise svazu nám body vrátila. Dozvěděli jsme se verdikt těsně před utkáním se Senco Doubravka, což mělo na tým tak blahodárný účinek, že jsme
překvapivě vyhráli (smích).

Jiskra je v ČFL zatím druhá v tabulce. Chcete soutěž vyhrát a postoupit do II. ligy?

Myslím si, že ano. Město a region by si druhou ligu zasloužily. Současné mužstvo je velmi dobře poskládáno. Má vyrovnané brankáře Brycha s Růžičkou, vůdce Mužíka a opory Došlého, Vůcha, Bauera, Dvořáka, další zkušené hráče Mlynaříka, Rychnovského, Hrubého, Dana Černého plus dravé mládí v
podobě Fišera, Brabce, Skopového, Kuhajdy, Kropáčka či Pavlíka. Mám radost, že se do nabitého áčka probojoval i mladíček Vojta Černý a umlčeli jsme kritiky, kteří tvrdí, že nemáme v kádru žádné odchovance.
Do druhé ligy můžeme postoupit, pokud navážeme na prvních osm kol dalšími výbornými výkony a přeskočíme v tabulce pražskou Spartu B, která je největším favoritem na postup. K dobru ale máme ještě odložené utkání s rezervou Slavie Praha.

Co vše by postup obnášel?

Museli bychom získat licenci na 2. ligu, kterou jsme už v roce 2015 měli a tenkrát po zvážení všech okolností jsme postup z druhého místa ČFL odmítli. Teď je trochu jiná situace. Vše by záleželo na naší schopnosti pokrýt náklady na soutěž, která už je plně profesionální. Stadion by pouze s malými úpravami
druholigové parametry splňoval. Záleželo by na prezidentovi Jiskry Jaroslavu Ticháčkovi, jestli by chtěl klub ještě více finančně podpořit prostřednictvím své firmy Dotiko. Výbor by musel napnout síly a také sehnat více finančních prostředků na chod klubu. V něm už by museli být i profesionální zaměstnanci. A samozřejmě by se musel posílit a rozšířit už rovněž profesionální kádr.

Za vůdce týmu na hřišti jste jmenoval kapitána Petra Mužíka. Je skutečně největší osobností v kabině?

Určitě ano. V klubu je od léta 2008, kdy se nám ho povedlo přivést na hostování ze Startu Luby, respektive z Klatov, kde hostoval do té doby. V roce 2011 k nám oficiálně přestoupil. V ČFL není jiný hráč, který by třináct let byl věrný stejným barvám. Navíc u nás mezi roky 2015 a 2019 trénoval nejprve mladší žáky a potom dorost. Svým svěřencům nejen předával své bohaté hráčské zkušenosti, ale mohli ho každých 14 dní vidět na vlastní oči v akci přímo na stadionu, což se jiným hráčům v mládežnických kategoriích hned tak nepoštěstí. V áčku jde příkladem mladším kolegům jak v tréninkovém procesu, tak hlavně na hřišti, kde se mu navíc ještě daří střílet parádní góly, které už stihly vstoupit do historie Jiskry.

Tisková konference po utkání Jiskra Domažlice – AC Sparta Praha B podzim 2020. Na snímku zleva Vaigl, Mužík, Pojar,Vůch a Dvořák.

Jak se vám spolupracuje s trenérem Pavlem Vaiglem?

Spolupráce s koučem áčka Vaiglem je na výborné úrovni. Je to komunikativní trenér, který ví, že propagace, články, fotky, videa o trénincích a zápasech i další mediální a marketingové věci kolem týmu k fotbalu patří.

A s předchozími trenéry, třeba s Pavlem Horváthem, Zdeňkem Michálkem či Stanislavem Purkartem? S kým za celou vaši éru nejlépe?

Já jsem neměl nikdy žádný problém s žádným trenérem A-mužstva. Trenér Horváth u nás byl krátkou dobu
od července do srpna 2015. S koučem Michálkem jsme si před deseti lety prožili zatím neopakovatelný postup do ČFL. Jezdí i nadále na naše zápasy, a tak si stále o fotbale povídáme. Skvělá spolupráce byla i s trenérem Purkartem, pod kterým se nám povedlo vybojovat právě to postupové druhé místo do 2. ligy v roce 2015. Jsme stále v telefonickém nebo osobním kontaktu a rozebíráme společně nejen fotbalové události.


Jak hodnotíte fotbal na Domažlicku v porovnání se sousedními regiony?

Fotbal na Domažlicku i v okolních okresech šel úrovní minimálně o jednu soutěž dolů. V devadesátých letech byla úroveň krajského přeboru jako dnešní divize. Když vidím, že v některých mužstvech nejen v našem okrese jsou rádi, že jim chodí čtyřicetiletí a starší hráči, aby vůbec postavili mužstvo, je to špatně. Menším klubům chybí mládežnická základna. To se na Domažlicku trochu zlepšuje, aspoň existuje soutěž
mladších žáků a pět týmů hraje ve starších žácích. Bohužel, chybí okresní soutěž dorostu. Alespoň, že krajskou soutěž dorostu hrají Meclov, Mrákov a spojený tým Hostouně s Bělou a krajský přebor kopají Horšovský Týn, Staňkov a spojená Kdyně s Nýrskem. Je to všechno dobou. Pro mladé lidi je mnoho jiných
lákadel, které za nás nebyly. Ale kladem našeho okresu oproti Tachovsku či Klatovsku je, že krajský přebor mužů hraje pět okresních mužstev. Oba vedlejší okresy mají v ´kraji´ jenom jedno.

Vím, že hodně sledujete fotbal právě na Tachovsku. Co říkáte na bývalého soupeře z ČFL FK Tachov, jeho vzestupy a pády a současnost, kdy z okresního přeboru postoupil do I.B třídy?

Tachova je mi opravdu líto. Ne vlastní vinou sestoupil až do okresu. Se svojí historií a zázemím by měl hrát minimálně krajský přebor. Nebude to mít jednoduché s postupem z I.B třídy do I.A třídy. Na paty mu šlape jeho okresní rival Sparta Dlouhý Újezd a naši tři zástupci Mrákov, Postřekov a Klenčí. FK Tachov jsem na podzim viděl hrát v Postřekově, který se na něj vytáhl buldočím bojovným stylem a porazil ho 2:1 v parádní fotbalové atmosféře. Ale, myslím si, že se v červnu bude radovat z postupu. Co mám zprávy, měli by se jim po postupu do I.A třídy vrátit opory typu Milana Brauna, Rudy či Habarta, což by Tachov mohlo posunout zase dál. Ale fotbal není koncert na přání, vše se odehraje na hřišti. Tachov svým zázemím se dvěma krásnými travnatými hřišti a umělkou patří minimálně do krajského přeboru nebo spíš do divize nebo ČFL. Je to ale hlavně o finanční podpoře, kterou vinou Covidu nebude lehké shánět. Nevím, zda se najde v Tachově sponzor, který by zafinancoval fotbal na úrovni divize nebo ČFL.

Které týmy mimo Jiskru Domažlice byste v našem regionu vyzdvihl a proč?

Na Domažlicku bych ocenil všechny kluby v krajském přeboru, Start Bělá v. I.A třídě a v I.B třídě hlavně dvě Mekky fotbalu, kde chodí slušné návštěvy a týmy se pohybují v popředí tabulky. Mám na mysli Mrákov, kde velmi dobře pracují s mládeží, a Postřekov, kde pořád zvelebují stadion a kdyby se dohrála loňská sezona, tak mohli hrát letos o soutěž výše. Měli v čele nadějný desetibodový náskok, ale na to se nehraje…
Zvedlo se i Klenčí a naopak, co se týče historie a velikosti, zaostávají za očekáváním v I.B třídě Kdyně a Horšovský Týn. Mimo domažlický okres strašně fandím všem v FK Tachov, aby se jim co nejrychleji podařilo vrátit jejich klub na pozice, kde byl a kam patří. Smekám před těmi lidmi, kterým na jejich klubu i
na fotbale samotném tolik záleží. To se dneska už moc nevidí…

Jak vnímáte současnou situaci v českém fotbale a co si myslíte o aféře ´Berbr´?

Situace v českém fotbale je asi taková, že nikdo neví, co bude dál. Vznikla na jeho obrodu fotbalová Fevoluce, což na první pohled vypadá zajímavě, ale na druhou stranu nevím, zda lidé, kteří ji zastupují, mají na to, aby do budoucna vedli český fotbal. Kauzu Berbr bych zhodnotil jednoduše známým příslovím, že
´tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne´.

Jistě jste se také setkal s ovlivněním zápasů, zářezy a pomocí od rozhodčích. Ve kterých zápasech nebo od jakých rozhodčích to bylo nejvíce vidět?

Tak, za poslední léta se zářezy děly i v ČFL. Bohužel, i u nás v našem domácím prostředí. Asi nejvíc to bylo patrné s Vyšehradem na Chodské slavnosti v roce 2018, kdy pískal rozhodčí Musil. Také sudí Drábek´ úřadoval´ při prohře 3:6 s Benešovem na jaře stejného roku a v té době i arbitr Váňa z Nového Strašecí při našem utkání proti Olympii Radotín.

S Ivanem Horníkem v Postřekově po poháru Mol cup s FK podzim Jablonec 2016.

Měl jste někdy chuť při moderování nějakého zápasu říci do amplionů divákům od plic, co si o výkonu sudích myslíte a jak se vám takové situace na hřišti komentují?

Lhal bych, kdybych tvrdil, že mě to nechává chladným. Je to někdy problém se udržet. V minulosti byl ještě větší. S postupem času se nad to snažím povznést, ale když vidím tendenčně řízené utkání, jsem velmi, jak to říci slušn ‘nespokojen´. Jenže, jako funkcionář vím, že si stejně nepomůžu. Ba naopak.

Vaše povzbuzování domácích fotbalistů je už skoro legendární. Sám si pamatuji, že jste při skvělých momentech nebo výhrách Jiskry dokonce do mikrofonu na hřišti zpíval. Jak jako velký srdcař a fanoušek prožíváte při zápase své emoce?

Na rovinu říkám, že bych nejraději jen fandil, což jsem si několikrát vyzkoušel hlavně na výjezdech na hřiště soupeřů. Pamatuji si, jak jsme s kamarádem Petrem Kreslem v devadesátých letech sami doslova přeřvali kotel domácího SK Plzeň. Nebo jak jsme si zafandili s Davidem Hůttou v Třeboni při postupu Jiskry do ČFL. Na to se nedá zapomenout.

Fandění v roce 2011 při historickém postupu do ČFL s Davidem Hůttou.

Tak, a opět z jiného soudku. Co na české fotbalové mapě znamená Jiskra Domažlice jako klub a konkrétně i její charismatický prezident Jaroslav Ticháček?

To je na dlouhé povídání. Jiskra Domažlice si jako klub na fotbalové mapě Česka vydobyla nepřehlédnutelné postavení. Postupně si dokázala vybudovat kvalitní zázemí včetně hřiště s umělou trávou a za pomoci města zrekonstruovala západní tribunu. To nebylo vůbec jednoduché. Své sportovní cíle naplnila
nejprve v sezoně 2006/07 postupem do divize po 35 letech. Další neuvěřitelný úspěch se zrodil v roce 2011 historickým postupem do ČFL. Tuto soutěž už hrajeme úspěšně těžko uvěřitelných deset let. V roce 2015 nám byl dokonce nabídnut postup do druhé ligy z pozice druhého týmu tabulky ČFL. Úspěšná byla Jiskra i v českém poháru MOL Cup, ve kterém dokázala porazit a vyřadit i taková mužstva jako Dynamo České
Budějovice, Bohemians Praha, dvakrát Duklu Praha, MFK Karviná a další. Dokonce se jí v roce 2014 podařilo dobít teplická Stínadla! Za tím vším stojí cílevědomá práce lidí, kteří se kolem fotbalu v Domažlicích posledních dvacet let točí a vše to zastřešuje právě prezident klubu Jaroslav Ticháček. To je ten
´motor´ všech dosažených úspěchů. Včetně toho, že jeho firma Dotiko Jiskru dlouhá léta finančně podporuje jako generální sponzor. Další jeho srdeční záležitostí je prvoligový fotbalový klub FC Viktoria Plzeň, jehož je nejen velkým příznivcem, ale také i sponzorem. Za roky vzájemné spolupráce si vybudoval s nejvyšším managementem Viktorky velmi vřelý přátelský vztah. Myslím si, že jak Jardu Ticháčka znám, určitě by se postupu do druhé ligy s Jiskrou nebránil. Musel by ale mít v klubu zabezpečený rozpočet, kvalitní hráčský kádr a vyřešené všechny další důležité aspekty. Ale byla by to nejen pro něj velká výzva!

Jiří Pojar s  Jaroslavem Ticháčkem po porážce od AC Sparta Praha B na jaře 2014.

Jiskra Domažlice je známa i výbornou prací s mládeží…

Myslím si, že s mládeží se u nás v rámci daných možností pracuje opravdu velmi dobře. Dorostu se podařilo
postoupit do divize, kde je momentálně jen o skóre druhý v tabulce. Velkou radost nám dělají jak fotbalová
školička pro nejmenší, tak i mužstva přípravek a žáků, v nichž vychováváme talenty, kteří už se v několika
případech vypracovali až do první ligy.

Jak vnímáte fotbalovou ´dobu koronavirovou´, a kdy se podle vás zase rozehrají neprofesionální soutěže? Vrátí se někdy fotbal na amatérské úrovni zase do normálu?

Je to stále hrozná nejistota. Vývoj pandemie je jako na houpačce. Někdy už svítá na lepší zítřky, potom čísla
zase stoupají. Špatné je, že se objevují různé mutace jako jihoafrická, brazilská či britská, které jsou agresivnější. Podle mne se fotbal na nižší úrovni neprofesionálních soutěží začne opět restartovat někdy v dubnu. Na druhou stranu můžeme říct, že se alespoň bude už hrát na kvalitních trávnících (smích). Doufám, že se fotbalový svaz poučí z vývoje pandemie na podzim loňského roku a nová sezona tak začne už koncem
července nebo na začátku srpna, aby se odehrálo co nejvíce zápasů, kdyby měla přijít další vlna. V loni se začalo zbytečně pozdě. Hlavně, aby na utkání mohli diváci.

Jak vy byste osobně nesl případné pokračování fotbalových zápasů bez diváků, pro které je hlavně určena vaše hlasatelská činnost?

Fotbal bez diváků je samozřejmě špatně. Fotbal se hraje hlavně pro ně. Hráči se bez fanoušků tak nevyhecují a chybí ta pravá atmosféra. Hlásit jenom pro funkcionáře a hráče je málo. Na podzim jsme si to vyzkoušeli a jak říkám, je to špatně.

Jste mimo jiné i vedoucím mužstva Jiskry Domažlice B, tedy populární Benfiky, která aktuálně vede krajský přebor. S tím panuje u vás na Střelnici spokojenost, že?

Tak určitě! (smích) Benfika už dlouhodobě prokazuje výborné výsledky. Poslední čtyři roky se pohybuje na čelních místech tabulky krajského přeboru. Je dobře, že se nám do kádru daří zapracovávat nadějné dorostence. Podzimních osm kol jsme zvládli, jak se říká, bez ztráty kytičky. Odehráli jsme těžká utkání v Horní Bříze a v Černicích, jednoduché to nebylo ani ve Lhotě. Velice povedené utkání bylo proti silnému Stříbru. Pokud vše dobře dopadne a budou se dohrávat zbylá podzimní kola, tak nás budou čekat třeba ještě tři náročná derby v Tlumačově, v Třebnicích s Meclovem a v Holýšově. Pevně doufám, že se nám bude i nadále dařit a podaří se nám uhájit první místo v kraji. Nebude to sice jednoduché, ale věřím v sílu mužstva. Máme náskok šesti bodů na druhé Vejprnice. Ve fotbale se může stát všechno, ale věřím, že bychom to měli uhrát.

A na závěr čistě hypoteticky: Když rezerva Jiskry vyhraje krajský přebor, bude chtít postoupit do divize?

Když by se nám povedlo vyhrát kraj, tak si hlavně užijeme oslavu prvenství, protože se to nestává každý den. Myslím si, že by to byl v Plzeňském kraji unikát, že by nejvyšší krajskou soutěž vyhrála rezerva prvního týmu. Benfika začátkem tisíciletí spadla až do okresní III. třídy a v roce 2021 by postoupila do
divize! No, to by byla jízda! (smích) Jsem rád, že jsem si to s Benfikou celé prožil. Po sportovní stránce by se samozřejmě slušelo postoupit a po vhodném posílení mužstva hrát divizi. Byla by to pro stávající hráče i dorostence, kteří by je doplnili, velká výzva zahrát si republikovou soutěž. Určitě posun v jejich kariérách. Na druhou stranu je zde otázka finanční. Divize se hraje ve třech krajích a zvedl by se tak výrazně rozpočet
za dopravu a jiné věci. Je otázkou, zda by se nám ho ve výboru povedlo navýšit právě v této nejisté době. Mužstvo by muselo více trénovat, což pro některé studující hráče není jednoduché. Když by se ale áčku povedlo postoupit do druhé ligy, možná by pro béčko byl postup do divize opravdu aktuální. To by byla
povedená sezona! (smích)

Dvě fota po utkání Česká pošta cupu dnešního Mol Jiskra Domažlice 5.9.2012 vyřadila ligové České Budějovice na penalty.

 

 

Print Friendly, PDF & Email