Domažlice

Jiří Pojar

Antonín Vlček ml. 27.1. 2019 mu bude devatenáct let. Pochází s velké fotbalové rodiny. Jeho děda byl   mecenášem obou  horšovský týnských mužstev FC (majitelem) a Dynama. Jeho otec je bývalá opora Jiskry Domažlice, nynější trenér její rezervy, školičky a dívčího Sokol Újezd D. Jeho mladší bratr je reprezentantem ČR U15 a brankářem v FC Viktoria Plzeň. Sestra hraje divizi za mužstvo žen Jiskry Domažlice. Přinášíme vám rozhovor s tímto odchovancem Jiskry Domažlice.

Na fotu J.Pojara Antonín Vlček ml. v souboji s hráčem Sokola Lhota.

Dostal jste pozvánku do A mužstva Jiskry Domažlice absolvovat  zimní přípravu, co to pro Vás  znamená?

Přípravu ve třetiligovém týmu jsem nikdy celou neabsolvoval, takže úplně nemohu posoudit její celkovou náročnost. Pár tréninku jsem s áčkem ale už natrénoval a pokaždé byl poměrně fyzicky náročný, daleko více než v krajském přeboru s béčkem. Jsem přesvědčený o tom, že pokud mi vydrží zdraví, tak to budu moct nazývat restartem po mém zranění z léta, které mě kvůli pořádnému uzdravení vyřadilo skoro na půl roku. A příprava s A týmem mi stoprocentně poslouží jako výborná motivace do tréninků a k zisku dalších potřebných zkušeností pro vstup do dospělého fotbalu. Těším se.

Antonín Vlček ml. u míče v zápase dorostu U19 proti Přešticím. Foto: J.Pojar

Vraťme se k loňskému ročníku dorosteneckého krajského přeboru jak vypadal rok Jiskry završený postupem do divize?

Myslím si, že loňský krajský přebor dorostu měl nízkou úroveň. Jediný tým, který hrál s námi fotbal, byly Vejprnice. I ty jsme ale dokázali porazit a zaslouženě vyhrát celou soutěž. Jasný cíl se i díky trenérovi Šindelářovi, který dal dorost poměrně do kupy, povedl.

Nastupujete  za Benfiku loňský ročník jste završili obhájením druhého místa a vítězstvím v poháru PKFS jak jste viděl obě soutěže?
Na podzim od mého prvního startu uběhly již 3 roky. Od té doby jsem dostával šanci hrát za B tým stále častěji a častěji, až se z toho začala stávat základní sestava. Snažím se prosadit se v Benfice už úplně napevno. Je to pravda, po celou dobu co jsem tu, tak Benfika hraje na špici samotného přeboru, což je pro ni historický úspěch. Jsem rád, že jsem mohl pomoct k druhým místům v soutěži a že jsem si mohl zahrát u nás doma vítězné finále poháru proti Rokycanům. Myslím si, že Tachov, který přebor vyhrál, postoupil zaslouženě. I proto jsem velmi šťastný, že jsme jim v soutěži na jaře vzali body a zvítězili na penalty. Úspěšný postup přes ně v poháru byl pak důkazem toho, že patříme na špičku kraje a že jsme si zasloužili pohár vyhrát.
Jak jste viděl z vašeho pohledu podzimní sezonu Benfiky a A mužstva Jiskry Domažlice?

Co se týče Benfiky, tak jsem doufal v o trošku více bodů. Abychom mohli bojovat s Rokycany o druhé místo. Doufejme, že na jaře získáme více bodů a minimálně to druhé místo získáme. A tým je na druhé pozici, což je velice dobré. Ta konkurence je ve třetí lize obrovská a bodový rozdíl mezi druhým a sedmým místem velmi těsný. Jiskra ale obecně hraje nahoře svých soutěží, a proto jsem spokojený.

Vy jste odehrál v divizi dorostu dvě zápasy potom přišlo vaše zranění. Jak vypadali tři utkání z vašeho pohledu?
Odehrál jsem pouze dvě. První utkání bylo na domácí půdě proti Přešticím. My jsme byli velmi natěšení a díky poctivé obraně a přesnému útoku jsme vyhráli jednoznačně 5:0. Další zápas byl 29. srpna v Plzni na Petříně, kde jsme v poločase nakonec hráli 1:1 a stále byla naděje. Soupeř ale celý druhý poločas byl lepším týmem a my jsme skoro nic dopředu nepředvedli.

Co se v osudný den na Petříně stalo, jaké zranění vás potkalo?

Zahrávali  jsme roh a já jsem nabíhal do vápna. Při výskoku jsem se srazil s obráncem a brankářem a to mě ve vzduchu rozhodilo a při dopadu na zem se mi levé chodidlo celé ohnulo dovnitř. Znovu jsem si udělal poměrně velký výron kotníku. Levý jsem měl zraněný již po třetí.

Jaké byli fotbalové začátky Antonína Vlčka ml.?

Můj první trenér byl táta. Trénoval starší kluky (ročník 97, 98) a od nějakých 4 nebo 5 let jsem mohl hrát taky. Dost mi pomohlo hrát se staršími. Táta mě trénoval dost dlouho, až do žáků, kde mě potom čtyři roky trénoval pan Sladký. V žácích jsem trošku fotbal pochopil a začal mě skutečně bavit. V dorostu mě pak trénoval pan Timura, kde jsme v kraji dominovali hlavně s mladším dorostem. Pak jsem začal nakukovat do mužů.

Bylo pro vás zavazující být nositelem fotbalového jména Antonín Vlček ?

Až postupem času jsem si teprve uvědomil, co za sebou nechali děda a táta a jak moc ten fotbal mají rádi. Po tátovi jsem zdědil čislo 8, na které jsem velmi pyšný. Jsem rád, že mě od malička vedli táta s mamkou ke sportům a že mě nechali zkusit si většinu. Nakonec se z toho stal fotbal, ale jsem jim vděčný opravdu za všechno.

Váš bratr Jiří se dostal do reprezentace ČR U15, co to pro vás znamená ?

Brácha je určitě talentovanější než já a v té reprezentaci byl zaslouženě. Velmi mu to přeji a jsem za něj opravdu rád. Jediná věc, kterou mu přeji, je zdraví, protože to je úplně nejdůležitější. Zbytek věcí, jako je píle, zájem nebo samotná touha po úspěchu, už dávno má.

Jaký je váš bratr Jiří fotbalista a člověk , jak by jste ho charakterizoval?

Mezi jeho nejlepší vlastnosti patří vytrvalost, pevná vůle a skromnost. Myslím si, že je i pokorný. Je také chytrý, protože studuje gymnázium.

Málo který fotbalista může říct, že má sestru a bratra , kteří hrají oba fotbal. Jaká je vaše sestra Dagmar fotbalistka a sestra?

Ano, je to docela vtipné. Další paradox je, že sestra chodí zároveň na balet a zároveň na fotbal. Má podobné vlastnosti jako můj brácha, akorát je ještě chytřejší. (smích)

Povídáte si doma, když jste tam mimo maminky Dagmar všichni fotbalisté o fotbale hodnotíte jeden druhého?

Já sám si docela nerad doma povídám o fotbale, ale i přesto s tátou řešíme skoro všechno. A když vím, že je táta daleko zkušenější, tak se to vždycky snažím všechno poslechnout a vzít k srdci. Se sourozenci úplně fotbal neřešíme, občas se ale stane, že najednou sedíme všichni v obýváku a koukáme na nějaký fotbalový zápas.

Jeden z vrcholů dosavadní kariéry A. Vlčka velká radost se svými spoluhráči při vítězství ve finále poháru PKFS nad FC Rokycany 3:2 .(foto: J.Pojar)

Vizitka Antonína Vlčka ml.:

Má přítelkyni Andreu

Narozen: 27. ledna 2000

Studuje : gymnázium JŠB v Domažlicích

Přezdívka: Tony

Oblíbené jídlo, pití: Kebab, coca cola

Oblíbený hráč doma, zahraničí: Jan Kovařík, Cristiano Ronaldo

Oblíbená hud. skupina: Wohnout

Oblíbený trenér: Jurgen Klopp

Oblíbený klub zahraničí, doma: PSG, FC Viktoria Plzeň

Mezi jeho koníčky patří: sledování NHL a trávení času s přáteli

Fotbalový post: střední, krajní záložník

Číslo dresu oblíbené a nosí: 8

Hraje levou nohou

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *